Naše osobnost

JAROSLAV POUZAR

Narozen: 23.ledna 1952 v Čakovci
Pozice: levé křídlo
Bilance v nejvyšší soutěži: 12 sezon / 279 branek
Reprezentační bilance: 186 utkání / 73 branek
Bilance v NHL: 215 utkání / 40 branek

Mnoho nechybělo a možná z něj ani hokejista nebyl. V jedenácti letech se rozhodl, že vstoupí do střeleckého kroužku, ale na první schůzku mladých střelců nedorazil vedoucí. Smutný Pouzar potkal cestou domů kamaráda, který jej dovedl na nábor krajského KDPM a tím odstartovala jedna velká hokejová kariéra.

Během několika málo let jeho schopnosti neušly zrakům zástupců Motoru České Budějovice a už v sedmnácti letech nastupoval ke svému premiérovému zápasu v nejvyšší soutěži. První branku vsítil 16. října 1970 do branky jihlavské Dukly. Během dvanácti prvoligových sezon nastřílel neuvěřitelných 279 branek. V ročníku 1977 / 1978 se stal s dvaačtyřiceti přesnými střelami nejlepším střelcem celé soutěže. Pouze týmového úspěchu s Motorem České Budějovice nedosáhl. Blízko k němu měl v sezoně 1980 / 1981, kdy však ligu o dva bodíky opanovaly Vítkovice a na jihočeský celek zbylo druhé místo.

V národním mužstvu debutoval 18. prosince 1972 v utkání proti Švédsku. A byla to vydařená premiéra. Na konečném výsledku 2:2 se Pouzar podílel brankou a asistencí. Na první světový šampionát se podíval v roce 1975, ale ani jednou se nevešel do základní sestavy a plnil jen roli náhradníka. O rok později si vše vynahradil měrou vrchovatou. Ve Vídni 1976 odehrál osm utkání a k československému zlatému triumfu dopomohl osmi kanadskými body. Zlatou medaili vybojoval i o rok později v Katovicích.

K tomu jěště pomohl vybojovat stříbrné medaile ze světových šampionátů 1978, 1979 a 1982, startoval na XIII. zimních olympijských hrách v Lake Placid 1980 a na Kanadském poháru v roce 1976.

Velkých úspěchů Jaroslav Pouzar dosáhl i za mořem. Při mistrovství světa v Helsinkách 1982 jej oslovil skaut Edmontonu Oilers Barry Frazer a nabídl mu možnost hrát v kanadsko - americké NHL. Pouzar se nakonec rozhodl zámořskou výzvu přijmout. Po složitém začátku, kdy se sžíval s novým prostředím, zazářila jeho hvězda naplno. Vytvořil mimořádně údernou útočnou formaci s Jarri Kurrim a Waynem Gretzkym a Edmonton z toho náramně těžil. V letech 1983 až 1985 dvakrát vybojoval slavný Stanley Cup.

V roce 1985 se vrátil do Evropy, zamířil do německé ligy, ale v závěru ročníku 1986 / 1987 se ještě jednou do Kanady vrátil a v dresu Oilers vyválčil svůj třetí prsten pro vítěze Stanley Cupu. Dva roky ještě pak oblékal dres německého Star Bulls Rosenheim, jedenkrát dokonce vybojoval německý mistrovský titul a v roce 1990 ukončil aktivní hráčskou kariéru.

V Českých Budějovicích vybudoval rok po sametové revoluci první fitness centrum, do kterého v prvních letech jeho existence vrhlsvůj veškerý elán. Bez hokeje však dlouho nevydržel a v roce 1992 se stal prezidentem klubu HC České Budějovice, v jehož čele působil až do roku 1998. Rok působil jako prezident Asociace profesionálních klubů a jako místopředseda Českého svazu ledního hokeje.

Ve vedení Českobudějovického klubu působil až do roku 2004, kdy v létě onemocněl leukemií a pro klub už nebyl dále potřebný. Celkem šestkrát se ujal kormidla u prvního mužstva ve chvíli, kdy se týmu nedařilo. V roce 2003 se s týmem dostal do čtvrtfinále play-off.